Bez ladu a skladu,  Inspirace,  Životní příběhy

Když vás zahalí beznaděj… co pak s tím?

Všechny bychom chtěly mít život jako z pohádky. Být krásné, šikovné, setkat se s naším panem dokonalým, dělat práci, která by nás nejen bavila, ale také naplňovala, chtěly bychom mít úžasný dům, úžasné manželství, úžasné děti…

Chtěly bychom….

No chtěly bychom mít vše, jako v té pohádce a možná ještě o trochu víc.

Ale nějak nám to nejde.

Náš svět je dlouhá řada malých starostí a pak sem tam chvíle, nebo i delší období, kdy je vše opravdu, ale opravdu depka a nic se nejen nedaří, ale navíc se pokazí i to, co už podařené bylo.

Představte si, že jste celkem v pohodě – máte nějaké kamarádky, rodinu, co za vámi stojí, práci, která vás naplňuje a před sebou i nějaké plány, na které se těšíte.
To je jeden den.

A ten další?

To se vám najednou začne vše sypat. Přišla jste na hodinu o práci, která vás nějak naplňovala a v posledním měsíci jste udělala i spoustu věcí aby se firma pohnula kupředu.

Zdraví vás zradilo a krom deprese trpíte bolestmi hlavy a nespavostí.
Navíc se vám vracejí z minulosti některé věci, které ohrožují to, co znáte a máte rádi.

Kluk, se kterým chodíte, se ukáže jako pěknej hajzlík, který vás nejen nepodrží, ale ještě vás sráží.

Dovedete si to představit?

Jistě, že dovedete. Vždyť jsme to každá zažila. A kdyby jen jednou. (Ach jooo)

Tak jste najednou v situaci, kdy nevíte kudy kam. Bolí vás hlava, máte pocit, že nemáte žádnou budoucnost a že i to, co jste plánovala, není přece nic pro vás. Kamarádi sice zavolají – ale k čemu vám to je, když se s tím musíte poprat sama a nic nepomáhá.
Vrhly jste se na uklízení, šly jste do lesa se trochu prodýchat, probíráte vše zprava zleva a to nejen hlavou ale i svými pocity a intuicí.

Výsledek?

Nula – absolutní nula.

Snad jen jak jste nad tím vším přemýšlely máte ještě větší depku, větší pocit marnosti, větší pocit osamění. A to přesto, že víte, že alespoň pár lidí je zde pro vás a že to myslí upřímně. Máte pocit, že jste se nevyspaly roky a že i když začnete znovu spát, tak to nikdy nedoženete a nevíte kudy kam.

I kdyby nyní někdo přišel a nabídl by vám práci snů, asi byste ho vyhnaly, protože byste si myslely, že je to nějaký hloupý žert, nebo podvod.

Takže co s tím? Je na to vůbec nějaká rada?

Možná tipy, co zde napíši nebudou fungovat každé z vás, ale z mé vlastní zkušenosti většině pomohou.

– žádné násilí. Nemyslím tím, že by jste neměly chodit po ulicích a mlátit lidi. Ale na sobě by jste neměly činit žádné násilí. Nechce se vám dnes z postele? Tak nevstávejte. Jistě, někdy máme povinnosti, které nelze odsunout. Ale kdyby jste onemocněly, také by jste je neplnily. A vím, že každý rozumný doktor vám vypíše na tři dny neschopenku, pokud mu řeknete pravdu. A co se násilí týká. Pokud se potřebujete vybouřit, najděte si nějakou manuální práci. Znám holku, která to řešila sekáním dříví. Na konci dne měla krvavou dlaň. Ale uklidnila se, vše si v hlavě srovnala a byl to pro ni první krok k nápravě.

– nespěchejte. Věřte, že takový stav nepřejde za jeden den. Takže první, co musíte udělat je mluvit s lidmi, kteří vás pošoupnou kupředu a podpoří. Lidi, kteří by vám chtěli ubližovat – jako třeba přítel, nebo bývalý šéf musí zmizet. A věřte, že docela nekompromisně. Když nebude zbytí, odjeďte někam na chatu, zablokujte si číslo lidí, které nechcete slyšet a nekoukejte na email. Mimochodem i tam si tyhle xindly dejte jako spamovou poštu.

– nepalte mosty. Samozřejmě, venku si můžete udělat ohýnek a koukat do ohně – je to terapie jako blázen. Jen v zimě bych doporučovala krb. Venku byste mohly navíc prochladnout a to by vám v tom všem nepřidalo.
Myslím tím, že by nebylo rozumné pálit mosty mezi vámi a lidmi, kteří stojí na vaší straně. Mezi vámi a vaší budoucností. Mezi vámi a sny. Mezi vámi a projekty, do kterých jste se chtěly pustit. Dříve nebo později by vás to dohnalo.
Když už nic jiného, tak se v podvědomí usídlí myšlenka a přímo přesvědčení, že se nemá cenu snažit, že nic nikdy nedokážete a nic nedotáhnete.

A holky – podvědomí – to je bestie.

– Slunce – Žblunce. Teď si možná myslíte, že mě z toho všeho hráblo. Ale ve skutečnosti nehráblo. Tohle jsou dvě základní věci, které vám pomohou se dostat z toho všeho, kde jste, nebo se někdy ocitnete – z těch splínů, depresí a beznaděje.

Slunce – to je úžasná věc. Když vyjdete ven, chodíte chvíli v lese, pak si sednete na palouk a úmyslně na nic nemyslíte, jen se necháváte hladit teplým sluníčkem, které z vás vytahuje všechno to příkoří, tu smůlu a to neštěstí, je to jako balzám na nervy.

Jeden takový tip – samozřejmě, že do hlavy se vám budou drát všechny ty věci, které se vám v poslední době staly. Nechte je přijít a zase odejít. Nepotlačujte je, nerozebírejte je. Jen se dál koukejte na sluncem zalitou zahradu, les, nebo i terasu. Po nějaké době zjistíte, že myšlenky jsou fuč a vy máte krásně prázdnou mysl.

Žblunce – neboli humor. To je druhá věc, co opravdu pomáhá. Pokud máte někoho, s kým se dokážete smát, tak máte napůl vyhráno. A když nemáte, nebo opravdu nechcete nikoho vidět, tak pomůžou třeba filmy pro pamětníky – třeba ty s Burianem, nebo sitcomy – mám jednoho známého, který v depkách sjížděl Přátele. Myslím, že je viděl už 20x a to možná ještě podceňuji. 🙂

Váš smích vás vyléčí a ty, co vám nepřejí – ty nase…

Uplyne několik dní, někdy týden, někdy dva – ale může to být i měsíc a vy se trochu uklidníte. Začnete s dívat kolem sebe a přemýšlíte, do čeho by jste se pustili.

– některé věci je dobré zavést do života nastálo! Jsou věci, které jsem popsala jako první pomoc a které fungují i v dobách „míru“. Jak je vám asi jasné je to hlavně Slunce a smích. Ale pak – nepusťte si zpět do života lidi, kteří vám ničí život. A pokud je někdo opravdu neodbytný, jistě máte pár kamarádů, kteří se postaví po váš bok a vysvětlí – samozřejmě bez násilí – dotyčnému, že vám má dát pokoj. Věřte – jakmile se těchto lidí zbavíte, velice se vám uleví. A pak – příště, až narazíte na vola, budete vědět jak ho ze života vyšoupnout.

– pusťte se do toho, co vás baví a v čem jste viděly smysl před tím blbým obdobím. Proč jsme si víceméně vysvětlily v bodě o pálení mostů – podvědomí je bestie….

Ale jsou i jiné důvody – například ten, že pokud člověk bude pokračovat v něčem na co se těšil, jeho mysl si začne zvykat na to, že se může stát cokoli, ale my jsme kontinuální. A to mysl potřebuje.

– najděte si něco nového. Někdy nás z beznaděje vytrhne, jen když začneme dělat něco nového, nepoznaného. Můj muž si například našel mě. 🙂 No ale to jsem nechtěla napsat. 🙂 Stačí nějaký koníček, začněte třeba běhat, pečte sušenky. Cokoli, do čeho se vrhnete po hlavě. Pomáhá třeba jízda na koni. Opravdu cokoli co vás pohltí a vy v tu chvíli zapomenete na celý svět.

– začněte nosit brnění. No zase to není tak doslova. Ale naučte se, že ne vše, co se vám stane je konec světa. Jasně – v okamžiku, kdy se vám nedaří dobře, nic takového nezavádějte, ale jakmile jste zase OK pusťte se do toho. Pomalu, ale jistě se naučte vše tak moc neřešit, naučte se být trochu asertivní. Naučte se říkat NE. To vše vám pomůže vyhnout se příště stresu, depresi a beznaději. A pokud ne přímo vyhnout, tak určitě to zmírní ty devastující situace.

– mysl a cit. Mysl a cit jsou dva soupeři. Hodně lidí dá jen na rozum a jiní zase na cit a intuici. To opravdu není dobře. Tyto věci by měly být v rovnováze. Jsou chvíle, kdy se dostanete do potíží, protože jste používaly jen mysl a na cit jste zapomněly. A nebo naopak. Tyto dvě složky by měly být v rovnováze, tak se to pomalu učte. Zanalyzujte která složka u vás převažuje a začněte zapojovat tu druhou. Uvidíte, že posun bude obrovský.

– nestěžujte si. Jasně, stěžovat si, jak je ten osud zlej, jak se mi nedaří, jak mě partner štve, to je super a jsme v tom některé fakt dobré. Ale nedělejte to. To jak myslíte, jak mluvíte se opět odrazí na vašem podvědomí. A co je nejhorší – ovlivňuje to i vaše okolí. Pak se divíte, že jsou na vás lidé kolem takoví, nebo makoví. A i když se pak před lidmi o kterých špatně smýšlíte a mluvíte přetvařujete a jste jejich nejlepší kamarádky ta neviditelná síť vašich pocitů je všude kolem vás a věci, které si myslíte a nebo často říkáte se vám vrátí. Když vám někdo vadí, neřešte ho, nebo ho vymažte ze svého života.

– těšte se a děkujte. Nakonec bych vám chtěla napsat, že když ráno vstanete a budete se na něco těšit, hned ten den začne lépe. A většinou jak do něj vstoupíte, tak celý proběhne. A neříkejte, že se nemáte na co těšit. Na úsměv dětí, na pusu od partnera, na půlhodinku, kterou ukradnete na svůj koníček, na to, že upečete něco dobrého, na chvíli u kafe na sluníčku, na… Mohla bych pokračovat do nekonečna. Ráno se těšit je zkrátka dobrý start.

Večer se pak ohlédněte za celým dnem a připomeňte si co se vám podařilo a kde jste zabodovaly. A určitě to nebude jen jedna věc! Těch maličkostí, které se stanou během dne a ze kterých můžeme mít opravdu radost je mnoho.

A tak vám nakonec přeji aby vás stres a beznaděj zasáhly co nejméně. A pokud už přijdou, tak nyní si už budete vědět rady. Tak ji porazte na hlavu aby už neměla odvahu to na vás zkoušet.

Mějte den plný úsměvů Szába

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *