Brána do jiného světa

Když jsem byla malá, měla jsem stále nějaké představy. Fantasie mi jela na plné obrátky a já jsem v mysli stále někam cestovala, stále něco úžasného prožívala a poznávala. Představovala jsem si, že až budu velká, bude jistě spousta strojů, které nás zavedou do budoucnosti, do minulosti, nebo dokonce do jiných světů.

Znáte to také? Také jste to prožívali?

A také si na to ještě někdy vzpomenete a litujete toho, že člověk vymyslel spoustu nových vynálezů – mnohdy zbytečných – ale ten, který by jste tak moc ocenili jako děti a koneckonců i nyní, ne a ne sestrojit?

Je to zvláštní – i když jsme malí, i když jsme velcí, máme fantazii, která překonává všechny dimense. Cestuji do minulosti, abych se setkala s Faraony, abych se podívala jak vznikly pyramidy a na proč bylo postaveno Machu Picchu. Mluvím s Leonarden DaVincim. Létám na jiné planety a sním o věcech, které bych tak ráda poznala.

Fantazie – nejúžasnější lidský nástroj na světě…

Pokud jste na tom podobně jako já, dovolte bych vás vzala do jiného světa. Abych vám nyní představila fantastický, úžasný, neskutečný svět, kam utíkám, když jsem unavená, když chci načerpat energii, když mi něco vrtá hlavou, nebo se v ní ne a ne něco kloudného vylíhnout a já bych to tak moc uvítala.

Vezmu vás do světa zázraků.

Neberte si s sebou žádné zbytečnosti, můžete opravdu cestovat nalehko.

Zavřete oči a vykročte se mnou.

Kolem nás je teplo, až horko. Společně slyšíme šum, jednotvárný šum. Na tvářích a celém těle nás chladí vánek, tu slabší, tu silnější. Jsme oslněni – ale přesto jdeme dál. Pomalu, krok za krokem.

Cítíte to? Vnímáte to? I tu nezvyklou, teplou vůni, který vám do nosu přináší vůni dálek a dobrodružství?

Najednou pod nohama ucítíme jemný, sypký povrch. Po chvíli si uvědomíme, že stojíme na jemném písku a zrníčka nás jemně šimrají na šlapkách a mezi prsty.

Zastavíme se!

Právě jsme se dostali k portálu do jiného světa. Do míst, kde začíná podivuhodný svět, kde zmizí všechny naše problémy, kde se najednou vše, co jsme ještě před chvílí řešili změní na nicotné a budeme pouze vnímat nadpozemskou krásu, která bude kolem nás.

Otevřeme pomalu oči. Na chvíli jsme oslněni, ale za chvíli se začneme rozkoukávat.

Za zády máme šumící palmy, před sebou vlnky snažící se dosáhnout na naše nohy, kdy je každá další pěnící se vlnka blíž a blíž. A my stojíme na teplém písku.

Seznamte se – můj portál do jiného světa, moje brána pro cesty „jinam“.

Právě stojíme na Bráně pro cesty do jiných světů. Na úzkém pruhu písku, který nás zavede do světa, kde přestávají existovat problémy a kde vznikají jen skvělé myšlenky, dobré nápady a kde si odpočineme, jako bych prospali celý víkend. Místo, z kterého se jen těžce vrací.

Nasaďte si mini skafandr – stačí jen brýle, šnorchl a ploutve a pojďte se mnou.

První metry jsou nejisté, ale za chvíli již plaveme jako by jsme do tohoto světa patřili – alespoň tak trochu. Rybí obyvatelé této říše nás okukují a snaží se před námi předvést všechny barvy, které si jen dovedeme představit – a některé i takové, které si představit nedovedeme. Kolem je spousta tvarů, od stromečků, které jsou různě barevné, přes sasanky, z kterých vykukuje rybka klaun, až k obřím korálovým útvarům, které nazýváme Mozek. Pod námi hlubina, kousek od vás korálový útes, ale nebojíme se – svět kolem nás nás objal a my se cítíme bezpečně. Pomalu dýcháme a seznamujeme se s tvory kolem nás. Na útesech „dýchají“ pomalu modré a fialové zévy. Rybky se všech možných tvarů a velikostí se honí kolem – a když budeme mít opravdu štěstí, přijde nás navštívit jeden z vládců těchto vod – delfín, nebo velká kareta. Taková setkání jsou nezapomenutelná a z hlavy nám jistě vytlačí mnoho problémů.

Pomalu si uvědomujeme, že bychom v tomto jiném, tajuplném, tichém, uklidňujícím a inspirativním světě chtěli strávit zbytek života.

Ale nejde to – nepatříme sem. Nebo alespoň ne úplně.

A tak se po chvíli dostáváme na přechod zpět do našeho světa – na úzký pruh písku, který nás zase zavede zpět do našeho života.

Neradi – ale musíme se vrátit. Proč? Proč?

Ještě dlouho poté ale zůstáváme tiší a hlavou se nám honí spousta nápadů. Usmíváme se, aniž bychom k tomu měli důvod. Ohlížíme se přes rameno a slibujeme si, že se sem vrátíme – možná ještě ten samý den, možná druhý, nebo za týden, za měsíc, za rok – ale vrátíme se!

Proč jsem vás ale do tohoto podivuhodného světa zázraků vzala?

PRO TEN POCIT.

Pocit volnosti.

Pocit že problémy neexistují.

Pro ten pocit, že zmizel čas a jsme jen my a krása kolem nás.

Pro tu víru, že jsou místa, kde je vše v pořádku.

Pro ty nápady, které nás inspirují.

Pro… no však sami uvidíte.

Ten pocit volnosti je v mnoha lidech někde uvnitř. Možná ani neví, že jej mají. Jiní pak jej prožijí jen občas – jako by nesměle vykoukne a zase se rychle ustrašeně schová, jako by provedl něco špatného.

Pocit klidu, volnosti, vyrovnanosti, svobody.

Proč jej ale prožívat jen občas – například pokud utečete do toho tajuplného světa?

Proč jej neprožívat častěji – většinu života – celý život?

Kde je ta příčina, že jsme přidušení, že jsme uvěznění v okovech.

Proč nás ovládá strach místo radosti?

Já žiji život, který se tomu v jiném, úžasném světě podobá.

A když jsem to dokázala já, proč by jste to nemohli dokázat také.

Tady – máte moji ruku – chyťte se a pojďte. Dovedu vás do takového světa. Krok za krokem.

Bojíte se? Myslíte, že to nedokážete?

V pořádku – strach je přirozený.

Ale přeci jen se chyťte. Uděláme spolu jen pár kroků a pak uvidíte.

Těším se s vámi na tu cestu.

Bude dobrodružná, bude úžasná, bude plná váhání, posunů, kroků zpět, plná nejistot i velkých úspěchů.

Ale víte co – nikdy nebude nudná!

Těším se na tu cestu s vámi

Szába – Pod palmou
15.6.2019