Bez ladu a skladu,  Inspirace,  Životní příběhy

Přijetí je mocný klíč

Když mi bylo těsně přes dvacet, přečetla jsem spousty knih o osobním rozvoji a myslela si, že když když budu chtít, mohu být v životě šťastná 24/7. Tehdy jsem přijala názor, že veškeré problémy jsou iluzí a že si je každý vytváří sám, zcela dobrovolně (ačkoli mnohdy nevědomě). A že když budu správně přemýšlet, vyhnu se zklamání, nemocem a neúspěchu celkově. Stačí jen správně nasměřovat mysl a trojkombinace peníze-štěstí-úspěch mi zaprší z nebe!

Tehdy jsem se vyhýbala bolesti, nepřijímala ji, a když přeci jenom přišla, bránila se jí zuby nehty. A víte, co se stalo? Čím více jsem se bolesti bránila, tím více rostla! Čím více jsem chtěla vidět (a zažívat) jen to pozitivní, tím více mi do života přicházelo negativní. Až se mě postupně začala dotýkat veškerá bolest světa (a to byla, panečku, nálož)! S odstupem několika let jsem si říkala – co je špatně? Proč to nefunguje? Opravdu jsme odsouzeni k utrpení? Kde jsem se zmýlila?

Poslední dva roky byly pro mě docela nálož. Na knihy, které jsem četla kdysi ještě na škole, sedal prach, a nebyla jsem daleko od toho, zanevřít úplně na osobní rozvoj, spiritualitu a práci na sobě. Zezačátku jsem si vyčítala, že se cítím špatně. Že zažívám špatné věci. Že jsem si to na nějaké úrovni sama způsobila, a teď nesu následky svých negativních myšlenek. Dokonce jsem přijala přesvědčení, že život je zlý, a ten, kdo ho stvořil, to s námi se všemi musel zákonitě myslet hodně špatně. K čemu je to všechno utrpení? Bolí to, a hodně. Nechci to zažívat! – říkala jsem si. Dostala jsem se do uzlíku strachu z negativních věcí a myšlenek, které tím více sílily. Až přišel určitý zlom, který by se dal ve zkratce vyjádřit jako jedno velké

„No a co?“

Tehdy se mi podařilo hodit za hlavu představy a myšlenkové šablony, jak by dané situace měly vypadat (a proč tak nevypadají). I když to bylo pekelně těžké, pomalu jsem se odpoutávala od toho, co se líbí egu (krásné a obdivuhodné věci a zážitky, harmonické vztahy, úspěchy) a přijímala to, co se děje – dokonce s pokorou, že se to tak prostě dít má! Své ego jsem poslala na pomyslnou dovolenou a přijala všechny neradostné aspekty bytí, kterým jsem se tak bránila (a jejichž odraz mě přesto strašil ve snech). Přijala jsem je zcela a bez výhrad. Ne jen tak na oko, ale opravdu do hloubky. A řekla jsem si: „Dobře, beru to, živote. Mimochodem, tak co tu máme dál?“

“Klíč je v tom, těšit se z toho pozitivního a krásného”

Ustrašenost z „negativního“ najednou byla pryč. A s tímto prohlášením jsem si osvojila i přístup „Jasně, kyselého jsem si užila dost, klidně mi dejte ještě víc kyselého!“ Ono to kyselé a hořké je totiž většinou zdravé – vzpomeňte si na citrón nebo jádra meruněk; jsou velice zdravá, navzdory příšerně nahořklé chuti (vlastně díky ní, nejprospěšnější jsou právě ty hořké kyanogenní glykosidy). Tehdy nastal jakýsi bod zlomu – bod, kdy jsem přijala (dokonce s vděčností), všechny své negativní zkušenosti jako dar a nezbytnou součást života. A najednou se stalo, že ony začaly mizet, jejich esence sublimovala anebo se měnila do zcela jiných podob a významů.

A víte co? Klíč je v tom, těšit se z toho pozitivního a krásného, co život nabízí, a zároveň přijmout naprosto vše. Západ slunce, na který se mohu dívat. Káva, kterou si v klidu vypiju. Peníze, které si vydělám (i když jich není mnoho). A ty negativní stránky, kdy je člověk ztracen v komplikovaných vztazích, do života vstoupí úraz nebo neúspěch v kariéře? Plně je akceptovat jako nezbytnou lekci, kterou duše z nějakého důvodu potřebuje zažívat, aby vnitřně rostla (i když si tento růst uvědomovat nemusíme). Tímto způsobem se učíme, získáváme hluboké poznání. Už ne s nadutostí typu (mně se tohle stát nemůže, jsem mistr světa a myšlenek!), ale klidem. Protože když se díváme kolem sebe (bez růžových brýlí), těm takzvaně „špatným“ věcem se nelze vyhnout – jsou nezbytnou součástí tělesné zkušenosti. Proto jsme sem na Zemi přišli – zažívat i to, co nám přináší slzy, zmatek a paniku.

Nyní si s úžasem uvědomuji, že jsem vděčná za to, že prostě jsem. Ty negativní zkušenosti mě chtě nechtě hodily do přítomnosti, a nejen to – do plného prožití přítomnosti bez balastu zbytečných myšlenek a obav, což skýtá neskutečné osvobození. Ničemu se nebráním, a hlavně už neřeším malichernosti a užívám si, že není na pořadu dne žádná krizovka. Přítomnost získala nepoznanou krásu a hloubku. Pak si všimnete, že s klidem berete všechno – to pozitivní, i negativní, čímž se postupně osvobozujete z extrémů. Už se tolik nevychylujete ze svého středu. Nemáte abnormální radost – ale ani příšernou starost. Jste vyrovnaní a přijímáte, že všechno se děje z nějakého důvodu (který vám může, ale nemusí být hned jasný)….

Znáte tyto pocity? Toto absolutní přijetí a nadhled, který se záhy dostavil? Napište mi o tom, o vaše příběhy se podělíme s ostatními 😊.

Mějte se co nejlépe
ElzaJedno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *